Články

Čím byl zajímavý letošní ročník veletrhu hraček a modelářského zboží v Norimberku? V první řadě tím, že nebyl menší, naopak co do počtu vystavujících firem se opět rozrostl, což v době internetové, kdy firmy přestávají představovat novinky na velkých akcích, je úspěch sám o sobě. Byl znát zejména nárůst počtu čínských firem, které cíleně budují vlastní značku a vystupují samy za sebe. Řada evropských výrobců po zvýšení cen surovin i práce v Číně přenáší výrobu zpět do Evropy, zejména ti, kteří potřebují menší série a pružnou reakci na požadavky trhu.

V druhém díle se již podíváne na kompozitové materiály v současnosti. Vše si časem ukážeme na praktické ukázce výroby trupu lodního modelu. Tento trup lodního modelu může být použit pro soutěže ve dvou kategoriích skupiny M podle mezinárodní organizace lodních modelářů Naviga. Jeho použití je možné ve třídě ECO Expert – zde soutěží 6 modelů současně po dobu 6 minut na trojúhelníkové trati (rovnostranný trojúhelník 30 m). Počítají se ujetá kola a dojezdový čas posledního kola.

V minulých týdnech jsem zaznamenal několik podnětů, co by bylo dobré na MoNaKu změnit. Zkusím je shrnout.

Již deset let je mým koníčkem lodní modelářství. Protože se touto činností zabývám soutěžně, jsem členem Klubu lodních modelářů České republiky. Podle mezinárodní organizace Naviga, které je náš modelářský svaz součástí, soutěžím s modely skupiny M – společné závody rádiem řízených člunů s elektropohonem na dané trati a s určenou dobou jízdy. K lodnímu modelářství mne přivedl můj otec, který se těmto modelům věnuje již 35 let a děda, kterého také otec pro tyto modely získal. Trupy těchto modelů jsou dnes pouze z kompozitových materiálů. V seriálu článků, jehož první díl právě čtete, se zaměřím na materiály (tkaniny, laminovací pryskyřice), zhotovování forem (kopyt) a vlastní proces zhotovení kompozitového trupu modelu.

Před chvílí jsem se vrátil z Doks a honem dopisuju poslední část o Tritonu na vodě, jelikož jsem si přečetl dlouhý článek Jiřího Voráčka a hned mi bylo jasné, že to nemá „dobrý“ konec. Takže přidám ještě pár informací pro zájemce o tenhle druh pohonu modelů lodí.

Letošní zimní posezení ve Fregatě se málem nekonalo. Nejprve jsem čekal, až KLoM ČR oznámí termín své konference, na kterou bych měl také dorazit, aby se obě akce termínově nekryly. Než jsem se dočkal, klepaly na dveře Vánoce. No nic, rezervace e-mailem probíhala vždy hladce, jenže... Brzy jsem zjistil, že e-mail nefunguje. Po chvilce hledání jsem našel kontakt na nového provozovatele a odeslal zprávu jemu. Jak se překulil kalendář do nového roku, zkusil jsem zaslat ještě jeden e-mail (kolem druhé ráno, kdy k podobné korespondenci před ulehnutím usedám, není radno někomu volat). Po pár dnech jsem v obdobných hodinách zaslal SMS na uvedené číslo a ve chvíli, kdy už jsem s ničím nepočítal, se mi provozovatel ozval. Sice jsem zvažoval, zda má smysl celou akci necelý týden předem svolávat, ale nakonec jsem souhlasil a vydal pozvánku.

Ahoj kamarádi,
zima na krku a začínám se nudit, takže jsem zase shrabal, co se mi doma válelo a začal tvořit. (Třeba to moje povídání někomu pomůže a ulehčí práci.) Před dvěma lety jsem na Vyžlovku vzal pidiparníček Triton - volná konstrukce podle opravdového rakouského kolesáčku z Jadranu.

Na parní výstavu Echtdampf-Hallentreffen jsem se chtěl podívat už minulý rok, kdy se bohužel zájezd od kolegů mašinkářů neuskutečnil pro malý počet přihlášených. Tento rok se mě naskytla možnost připojit se ke dvěma parničkářům, za což jsem velmi rád. Pan Voráček s Otou Křenem vyráželi brzy ráno a mě nabrali až v Plzni. Po dálnici Plzeň-Karlsruhe jsme jeli něco přes 4 hodiny.

Je to již delší čas, co jsme se naposledy někde sešli jen tak - bez modelů na kus řeči. A proto si dovoluji příznivce lodních modelů pozvat do pražské restaurace Fregata. Sejdeme se v pátek 17. ledna 2014 od 19:00 h. Vím, že je to dosti narychlo. Přesto věřím, že dorazíte v hojném počtu.

Chtěl bych se zaměřit na popis výroby posledního parního strojku. Je to znova turbina, má ale dost změn. Rotor jsem rozšířil na 14 mm, takže je turbina i jako celek o něco širší. Průměr rotoru je 64 mm, má 115 lopatek. Snažil jsem se ho vyrobit co nejlehčí. Trochu jsem se pokoušel o vyvážení, ale moc se mi to nepovedlo. Do pláště turbiny jsem chtěl vtěsnat co nejvíce trysek, nakonec jich tam skončilo osm. Ale používám pouze šest z nich. Boční výfuk jsem změnil. Je tam obyčejné topenářské měděné koleno. Pára přestala unikat přes ložiska uložení turbiny, což je hodně důležité. Tím se zlepšily celkové vlastnosti turbiny. Spodní výfuk jsem zachoval na zkondenzovanou vodu. Přes silikonovou hadičku ji odvádím do jednoduché kondenzační nádobky. Síla strojku se dostala minimálně na dvojnásobek té předchozí.

Foto: Radko Šilov © 2001
Země: Česká republika
Přístav: Praha - Holešovice

Foto: Stanislav Freibert © 2011
Země: Francie
Přístav: Sant Malo

Foto: Zdenek Bílek © 2013
Země: Martinik
Přístav: Fort de France

Foto: Stanislav Freibert © 2013
Země: Holandko
Přístav: Lelystad

Zpravodaj "Mokré" knihy 65/2013