Nedávno jsme s Antem podávali přihlášku na SPS ke zkoušce. Čekal jsem na něj u budovy SPS a rozhlížel se po bazénu Holešovického přístavu. Panovalo podzimní sychravé počasí, které zalézá pod bundu, nutí Vás přešlapávat, popocházet a podupávat. Každá minuta Vám připadá jak hodina. Ante mezi tím omylem čekal na druhé (té špatné) straně přístavního bazénu, který jsem si zádumčivě prohlížel. Při tom čekání jsem si vzpomněl, že v únoru jsme se s mojí paní procházeli po protějším břehu (kde teď marně čekal Ante). Tenkrát byl čerstvě napadlý sněhový poprašek a mrzlo. Vydali jsme se do přístavu, kde jsem si chtěl něco nafotit, než pod náporem developerských projektů tento kousek Prahy s neopakovatelnou atmosférou postihne stejný osud jako kdysi Karlínský přístav.