Články

Všem příznivcům rychlých modelů se tímto dává na vědomí, že letošní sezóna se kvapem blíží. Pokud tedy máte nějaký model Offshore člunu, či se o tuto problematiku zajímáte, pak si nenechte ujít první letošní sraz.

Soused Fred nám řekl o muzeu pod širým nebem v Brooks. Vyrazili jsme se Sheldonem bez zbytečného otálení. Švagr mi chtěl ukázat, že je dobrý hostitel a že má k podivné technice, která mně posledních asi patnáct let „bere“, vřelý vztah též. Vyrazili jsme po okreskách směr Interstate č. 5, čili dálnici z L.A. do Seattlu. Pokud by se tam někdo dostal, je to exit 263 a jste tam. Obrovská louka a pár budov, spíše stodoly a nějaké přístřešky na ty jejich nádherné stroje.

Taková zdánlivá maličkost „ZÁCHRANNÝ KRUH“, ale přeci to, co občas může zachránit lidský život. U nás na ně moc často nenarazíte, ale například v Anglii je potkáte u každé větší louže, třeba i parcích. A nikdo je tam kupodivu neukradne, což u nás jaksi nepřipadá v úvahu. Ale mně jde o stejné zařízení, ovšem na jiném místě - lodi. Třebaže pokrok jde kupředu, tento, dá se říci archaický prostředek, má stále své místo na zábradlích, bortech nebo nástavbách lodí.

Již potřetí jsme tug towingovou sezónu zahajovali v
Dětském domově Most, kde mám opět na dva dny ochotně zpřístupnili bazén. O něj se s námi dělí i ponorkáři, ale o nich toho moc nenapíšu. Ne že by mě ponorky nezajímaly, ale během setkání mám trochu jiné starosti než okukování modelů. Mnohem více se o ponorkách určitě brzy dozvíte na stránkách RC Revue. Zpočátku to vypadalo, že letos v Mostě budou mít ponorkáři přesilovku, ale účast byla nakonec výborná a kromě již ostřílených matadorů tug towingové scény přijelo i několik „nováčků“ a s nimi se na scéně se objevily i nové remorkéry. Přítomnost těchto nováčků a novinek je příslibem toho, že tug towing v Čechách, na Moravě a Slezku též, nezahyne.

Švagr Sheldon mně jednoho dne vyzval, ať si vyrobím nějakou svačinu na celý den, že jedem do dalšího muzea - leteckého muzea v Tillamook. Prošmejdil jsem ledničku a košík s ovocem, připravil si krmi a vyrazili jsme. Jen pro informaci, on sám ráno nesnídá, k obědu si někde dá nějaký malý sendvič a pořádně jí až k večeři. Přesto je štíhlý a dobře vypadající. Navíc ovoce a zeleninu zná pouze z obrázků. Nedotkl by se toho, za ty dva měsíce, co jsem u nich byl, si dal k večeři opravdu jen trochu ohřáté nebo opečené zeleniny jako přílohu k masu, a to určitě jen kvůli mně.

Náhoda tomu chtěla, že jsem po několika letech měl opět příležitost navštívit Norimberský veletrh hraček a modelů. Když to srovnám co se za těch asi 7 let změnilo, tak tam přibyly asi 2 haly a velký parkovací dům. Díky tomu byl příjezd ve špičce těsně před otevírací hodinou téměř plynulý, žádná zácpa. Parkovací dům má tři paralelní vjezdy, každý s 3 závorami a nekonečný had automobilů se tak nezastavoval. Pro jistotu to všude na dohled jistili pořadatelé. Prostě německá preciznost, za cenu €7. Ještě poznamenám, že veletrh je pouze pro firmy, ne pro veřejnost, neboli anglicky se tomu teď moderně říká B2B (Business To Business), takže návštěvě předcházela registrace přes firmu, a následně realizace objednávky vstupenek přes Česko-německou obchodní a průmyslovou komoru. Po zaplacení příslušné částky €17 za osobu přišel e-mailem odkaz k vytištění vstupenky s čárovým kódem. Díky tomu opět pro našince dost nezvyklý jev, mimo příchodu k jedné z bran výstaviště přesně v otevírací hodinu, nikde žádné fronty, pouze usměvavé hostesky se čtečkami čárových kódů, téměř „lovících“ návštěvníky. Nebyl také problém z výstaviště odejít a zase se vrátit.

Ahoj bando modelářská, jakož i modelářský potěre a i všichni ostatní. Situace je už taková, že mi to nedá, abych se neozval. Když jsem se v roce 2006 zaregistroval po půlročním „hostování“ na MoNaKo, byl jsem moc rád, že na tomto fóru na rozdíl od ostatních, co jsem na internetu našel, jsou informace přehledné, bez zbytečného plevele a podobných věcí. Líbilo se mi, že informace jsou odborně na výši a že se k tématu vyjadřují převážně ti, co k němu mají co říci a že tady není žádné osočování se navzájem a příspěvků typu „souhlasím s tím, co píše; taky jsem toho názoru...“ různého potřásání rukou, tleskání a podobně bylo opravdu po málu. Ale vezměme to od začátku.

S novými pravidly Tug Towingu pro rok 2009 o vzhledu lodí, jsem se rozhodl konečně dokončit a opravit některé doplňky na svých dvou používaných Springerech. Bylo rozhodnuto, že Barracudě postavím jeřáb a v případě Prvního vyměním současný x-krát poškozený jeřáb za nový.

Tak jsem zase tady se svejma radama aneb „kdo to umí, ten to dělá, kdo to neumí, ten to učí“. Budou to rady ohledně E-books jak vyplívá z nadpisu. Knihy pro našeho bohulibého koníčka se na internetu vyskytují téměř výhradně ve dvou formátech. U nás a na západ od našich hranic je to formát PDF, který jistě netřeba představovat, a druhým formátem vyskytujícím se téměř výhradně na východ od našich hranic je formát DJVU nebo taky jen DJV ke kterému Vám povím víc.

Vlídné reakce na můj popis prostého života v Newbergu mně pomohly sepsat druhé povídání. Tentokrát o životě na vesnici a o krásném leteckém muzeu v McMinnvillu. Příjezd nemá cenu popisovat. Jede se zkrátka po klasické venkovské silnici jako u nás. Po jedné straně letiště, kde mohou startovat proudové letouny - a světe, div se, ony tam opravdu startují. Jedna F-14 je na pylonu před letištěm a na druhé straně silnice jsou různé typy letounů před nádhernými budovami. Jak je v Americe zvykem, tak je značná část je ze dřeva.

Datum vydání: 6.2.2009
OBSAH
1. Poděkování"
2. Setkání členů Klubu NAMOLO! v hospůdce „U VORAŘE“

Protože jsem kdysi stavěl lodě, tak mně zaujala pro mně nová diciplína lodního modelářství - Tug Towing. Je to něco jiného, než potulování (i když určitě pro radost) po hladině. Na webu jsem hledal něco, co by bylo vhodné pro tento směr lodní modelařiny. Lodí se dá najít docela dost, jak stavebnice renomovaných firem, tak i hotové laminátové trupy, i plánky se dají stáhnout. Pak jsem narazil na stránky loděnice DAMEN a uviděl remorkér PAWLINA (ozn. ASD 3111, r.v. 2006). U propagačního dvoulistu byl i plánek (pohledy) na loď a bylo rozhodnuto.

Poté, co jsem si od některých nejmenovaých členů Klubu NAMOLO! vyslech, že jsem despota a tyran (na což jsem patřičně hrdý), jsme se v sobotu po deváté hodině ranní, sešli v klubovně Arga. Hlavním úkolem bylo připravit vše potřebné na soutěžní setkání lodních modelářů v tug towingu v Mostě. Protože se setkání uskuteční v bazénu místního dětského domova, musí být vše jak ze škatulky. A práce na nás čekalo víc než dost.

V poslední době probíhají na diskusním fóru MoNaKo dost vášnivé diskuse o tom, jestli je Tug Towing v té podobě, ve které je u nás prezentován a propagován „partičkou od Voraře“, opravdu ten správný Tug Towing. Názory se různí, každý to vidí trochu jinak a skoro každý je přesvědčený o své pravdě…
I když sám tuto disciplinu zatím nejezdím, velice se mi líbí a plánuji, že se v budoucnu do ní také zapojím. Možná právě proto mi to nedalo a začal jsem se tak trochu rozhlížet po zdrojích informací o tom, co Tug Towing vlastně je nebo má být.

Chytrá nabíječka se vždy hodí. Bohužel tyto nabíječky jsou drahé a tak po spatření nabídky v zahraničním internetovém obchodě jsem se rozhodnul pro „výhodnou“ koupi. internetovém obchodě dealextreme.com jsem našel nabíječku Mystery LCD Digital Balanced Charger and Discharger. Protože doposud jsem nabíječky napájel z laboratorního zdroje, ten má dost velkou spotřebu a je ho na takovou práci škoda, vybral jsem ještě zdroj 90W Digital Universal Laptop Power Supply. Vzhledem k tomu, že dolar byl za 16Kč, tak jsem neváhal a objednal.